Listopad 2014

Moje první blogerské krůčky

18. listopadu 2014 v 16:00 | KateNecky |  considerations.
Hey ^^^ Takže, minulý týden bylo na blog.cz téma týdne "moje první blogerské krůčky". Ani nepočítám jak dlouho jsem nepsala článek na téma týdne. Každopádně vzhledem k mé "obrovské aktivitě" se mi teď vlastně nějaké ty "články navíc" hodí. A tak jsem se rozhodla napsat článek na toto téma. Nedá se říct, že je to přímo úvaha, ale stejně jsem to do té rubriky zařadila, protože kvůli jednomu články nebudu základat speciální rubriku do které už nikdy nic nepřidám :D Snad si to někdo přečte :) Proberu ve článku vlastné mé začátky s blogem a vlastně se zamyslím nad všemi blogy co jsem kdy měla až do tohoto.
Goodnight guys 🌚

don´t have a time - obviously

16. listopadu 2014 v 18:08 | KateNecky |  Kate.
Leaves - image #2240738 by marky on Favim.com
Hey ^^^
Wuhuu, po dvou týdnech zase píšu článek. Yey, klaňte se mi :D Protože to je vážně dost obdivuhodné..
No takhle, čekala jsem, že přestože bude škola a já budu mít kroužky, že si alespoň půl hodiny na blog najdu. Nenašla.
Ano, stala jsem se závislákem na seriálech a to že hodně seriálech, takže tu půl hodinu místo toho věnuju nějakému seriálu.. :D Ale ne, není to přesto všechno až tak moje vina. Já to měla stíhat. A za normálních okolností bych to asi stíhala. Ale teď to mám neuvěřitelně komplikované.
Samozřejmě škola - každý den do půl druhý a v úterý odpoledka do půl třetí. Přestala jsem chodit na jeden kroužek a to klavír. Ano je to škoda, hrála jsem 7 let, ale prostě.. čas. :D Takže mám teď volnou středu a pátek a zbytek kroužky. A kromě toho taky spoustu lidí kteří se mnou chtějí chodit ven a jo, já s nima taky chodím ráda ven, jenom prostě mi bere čas od mého vlastního volného času.
Každopádně se snažím aby moje volné středy a pátky byly opravdu volné. Takže ty dny s nikým nikam nechodím a tak. Takže si řeknete, co řeším?
Dědu. Má v háji v břiše snad všechno co jde, respektive má asi rakovinu - nádor na játrech a zároveň měl zánět žlučníku a má tam kameny a má nádor i ve střevech. Jo, já chápu že stejně jako všichni, ani on nemůže žít věčně ale stejně.. asi mě chápete. Byl týden v nemocnici a díkybohu je doma, jenže je sám, protože babička už nežije. Takže mamka k němu KAŽDÉ ráno jezdí, pak jede domů, a pak zase odpoledne. No a já k němu s ní tyhle moje dva volné dny jezdím taky. A sme tam až do sedmi. Pak přijedu v půl osmý domů, udělám si úkoly, umeju se a v posteli se až do usnutí učím. Když se náhodou stane že mi učení nezabere tolik času tak se kouknu na iPadu na jeden seriál a pak jdu spát.
Co se týká dědy, jeden den se cítí dobře, druhý den příšerně. Vlastně je to jen otázka času, jednoho dne mu selžou játra. Možná za týden, možná za rok, ale selžou. A my nevíme kdy. Nikdy nevíme co nám řekne když mu zavoláme. Fakt je to dost náročný. Mamka kvůli tomu odešla z práce.

Snad mi to že tu nejsem prominete. Nepsala jsem to abyste mě litovali, ale abyste chápali, že to že tu nejsem nesvádím jen na školu a kroužky. Je to teď pro mě prostě komplikovaný, nebo jak to říct. Veškerý čas co jsem s někým se přetvařuju. A pak přijdu domů a padne všechno na mě - krutá realita, věci co se dějou ale já to nechci. A tak místo toho abych psala článek na blog který bude akorát tak depkózní, radši dál utíkám od reality a kouknu se na seriál, film nebo si čtu.

Přisáhám, že se pokusím si na blog najít aspoň chvilku. Hrozně mě to mrzí, vím že to píšu pořád, ale omlouvám se. Fakt jsem to tu hodně zanedbávala. Snažím se nemít depresivní nálady, fakt se snažím. Takže.. dáte mi ještě šanci? :D
Elena

projects.

15. listopadu 2014 v 7:59 | KateNecky
Název: Vánoční projekt
Typ: Článkový
Pořádá: Nancy a Tiny
Stav: Rozepsaná